Tanec? Nikdy mě nepřestane bavit :)

T: Ahoj Pavlíno. Dovol mi, abych ti položil otázky týkající se tebe, tvých zájmů, především baletu, ale nejen něj, tvých budoucích snů a zaměstnání.

P: Takže ahoj, já ti samozřejmě všechno rada zodpovím. Můžeme začít...

T: Má první otázka se bude týkat tvých zálib a koníčků. Můžeš čtenářům tedy prozradit, čemu se ráda ve volném čase věnuješ?

P: Tak já se samozřejmě už od mala věnuji tanci, nejdříve mažoretkám, aerobiku, poté street dance a teď jsem pátým rokem v tanečním studiu ART H. Neumanové v Čáslavi kde se věnuji především tanci současnému, klasickému a výrazovému. Od září jsem se začala věnovat i baletu a můžu říct, že mě to moc baví. Jinak ráda si přečtu hezkou knížku, ráda chodím po koutech ČR a zpívám. Ve škole jsem si tedy nejvíce oblíbila hudební výchovu, výtvarnou výchovu a matematiku.

T: Nejen mě, ale i čtenáře by jistě zajímalo, jak ses k tanci vůbec dostala, nebo kdo ti o něm řekl a také proč jsi v něm našla zalíbení?

P: Tak k tanci mě přivedla asi mamka, nemohla vydržet moje věčné poskakování a tancování doma. Proto jsem se přihlásila na již zmíněné mažoretky a aerobik, ale to mi nemohlo dát nic, než sem do té doby uměla. Na jaře na Čáslavském jarmarku jsem zahlédla vystoupení s názvem Rebelové z tanečního studia ART. Zalíbení jsem v něm našla hned a od září jsem nastoupila tam, kde se mi do teď líbí a kde jsem spokojená. Mám to tam velmi ráda protože se učím spoustu nových věcí a plno zajímavých choreografií.

T: Dosáhla jsi již nějakých ocenění na tanečních soutěžích či přehlídkách?

P: Tak ocenění jsem přímo já nedosáhla, zamrzí to, ale jsem pyšná aspoň na naše ostatní skupiny, které dosáhly velkých úspěchů. Naše taneční studio se totiž dělí i na mažoretkové skupiny se zaměřením na twirling, se kterými uspěly i na mistrovství ČR s prvním místem, a dva kluci se můžou chlubit i nominací na mistrovství světa. Jinak ART získalo už spoustu ocenění, nedávno byla zrovna krajská soutěž ve které postoupily choreografie Šachy, Fantom, Opery a Vlaštovka. Na tyto ale i jiné choreografie jsem velice pyšná.

T: Tvé oblíbené tance a taneční prvky?

P: Můj nejoblíbenější tanec je asi scénický tanec, je to druh projevu při kterém můžu být sama sebou a smím vyjadřovat i nejtěžší emoce, jen díky tanci, při výrazovém tanci a scénickém tanci to jsem prostě já. V hodinách se mi nejvíce líbí rozcvičení nártů, poté diagonála kde děláme piruetky, skoky nebo jen trénujeme chůzi. (Když jsme třeba byli ještě malé děti, chodili jsme v tzv. hadovi, za sebou a trénovali jsme běh a chůzi s propnutými nárty - to se mi taky velmi líbilo). Hodiny ARTu mám prostě velmi ráda a vždy se tam těším...

T: Co cítíš, když tančíš?

P: Podle toho co tančím, když nám učitelka řekne ať tu sestavu sjedem aspoň jednou pořádně, tak mám v sobě vztek, že si o nás vůbec myslí že se nesnažíme vždycky, protože já to flákat nechci a ani nebudu. Když můžu tancovat na špičkách tak cítím spíš nejistotu a bolest z toho, že se podlaha klouže, já pak spadnu a co pak? Když smím ukázat co ve mě je, většinou se před všemi stydím, ale tajně uvnitř duše věřím, že choreografie které si doma vymýšlím, jsou víc než dobré... Jen to zatím nikdo nestačil odhalit... Proto když tancuji výrazový tanec mám uvnitř ten kouzelný pocit, že to dělám správně, protože ve výrazovém tanci se pravidla neurčují a to mě víc než baví.

T: Tvůj taneční vzor? Oblíbené baletní dílo?

P: Moje nejoblíbenější baletka je moje učitelka Hanka Neumanová která náš na ARTu učí, velkou oblibu mám v jednom tanečníkovi z ARTu, který je velice šikovný, ale nevěří si. Přesto v něj věřím tak, jak on ve mě a doufám že si jednou, jako já, splní sen o tom skvělém tanečníkovi a choreografovi, co bude mít vlastní taneční studio.

T: Další otázka se bude týkat tvého útlého věku. Můžeš čtenářům, prosím, prozradit jaká byla v dětství tvá nejoblíbenější hračka a proč?

P: Můj útlý věk je sice trošku překážka když to porovnám s výškou, ale i přes to se k těm hračkám ráda vracím. Když mám třeba možnost hrát si opět s panenkami a vidět tu radost těch dětských očí malých holčiček, které mi ty panenky podstrkují mám sto chutí vrátit se opět do let, kdy jsem byla malinká a nic jsem neřešila.... Oblíbená hračka byla asi panenka Barbie, nebo miminka Klárka a Bára které mi ještě leží v kočárku v rohu pokoje. K desátým narozeninám jsem dostala autodráhu, kterou mám ještě rozloženou na chodbě, nebo jsem měla ráda stavebnici Lego.

T: Hrála jsi v dětství na nějaký hudební nástroj? Jaký máš vztah k hudbě?

P: Tak k hudbě mám vztah velmi kladný, protože už jako malá jsem ji doma slýchala díky tatínkovi Djovi. Jinak já nikdy na žádný nástroj nahrála a ani to neplánuji. Moje dvě sestry na nástroje hrály a proto mě to k tomu asi ani netáhne. Jedna na klavír a druhá na flétnu a kytaru takže jsem je vždy akorát doprovázela svým zpěvem. Jinak mám velmi ráda muzikály a hudbu z nich, na kterou se výborně tancuje ale která se i skvěle zpívá. Jinak nemám ani vyhraněný styl jako hip hop nebo dechovky... Vždycky jsem zbožňovala akorát písničky táborové, které se mi krásně zpívají v táborovém kruhu u ohýnku...

T: Chováš doma domácí zvířata? Jaký máš všeobecně vztah ke zvířatům?

P: Zvířátka mám velmi ráda, od mala jsme doma měli papouška a psa. Když jsme se na rok přestěhovali na vesnici bydleli jsme u pána který měl i koně, drůbež, psy,kočky a papoušky. Venku jsem s nimi trávila každý volný den, proto jsem si zvířata oblíbila. Nyní mám už jen pejska který mi dává radost do života a každý večer se mnou usíná v posteli.

T: Moje předposlední otázka se bude týkat tance a tvého budoucího života. Ptám se tě, tedy. Chtěla by ses věnovat tanci i v budoucnosti?

P: Tanci jako takovému ano, ale nechtěla bych být nějaká baletka, která tancuje v divadlech. Jde mi spíše o to vytvářet choreografie do muzikálů, popřípadě v nich tančit, nebo mít vlastní taneční školu kde by se vyučovalo všechno to, co jsem se naučila a co umím. Uvidíme, jestli se tanci budou chtít věnovat i mé děti, nutit je nebudu, ale měla bych radost, kdyby o to zájem jevili.

T: Chtěla bys čtenářům těchto stránek na závěr interview něco vzkázat?

P: Milí čtenáři, chtěla bych vám popřát mnoho štěstí a úspěchů v jakékoliv zálibě která vás baví... Já sama jsem se nikdy nenechala ovlivnit ani odradit, a to samé bych radila vám. Když si nebudete věřit, ničeho nedosáhnete, proto si jděte za vším co si přejete, a věřte v sami sebe. Přeji hodně štěstí a pevné nervy, ty jsou potřeba nejvíce.

T: Děkuji ti za rozhovor.