Kubajz...
Kubíííček, no to je klučina sám o sobě o kterém hodlám psát ...
Tak co o něm povědět, poznala jsem se s ním a poznala ho na Bambiriádě 2006, kdy jsem byla v pátý a on v osmý třídě, už tehdy jsem v něm něco našla a jsem moc ráda že jsme se tehdy poznali :)
Protože bavit se s ním, a vědět že mu můžete svěřit všechno, je k nezaplacení a nejen to, je celej strašně hodnej a milej, kamarádskej a úplně fajn... Jenže sepisovat sem všechno o něm by bylo na dlouhé litánie a mě musí stačit jen pár řádků.
A právě on byl, a bála bych se že ještě stále bude, moje první a úplně velká láska, a dostala jsem díky němu i jedničku v češtině :P
Bála bych se že s ním to už takové nikdy nebude, ale bude, dokonce je, on dokáže otevřít oči celému světu, dokáže udělat radost i těm co se zrovna nedaří ale dokáže vás srazit i ve chvílích kdy by jste čekaali pomoc... Přitom on je fajn, někdy dělá hodně nečekané věci ale někdy je to prostě i on, originální, svůj, milej a kouzelnej :D
Ale někdy mě i pěkně štve, ale to už k němu patří, a když něco neni podle něho on si to přece přizpůsobí... Jako by jste ho neznali, je to prostě Kuba, on už se nezmění ale i tak ho mám ráda a myslím že mu, víc než komu jinýmu, patří moje srdíčko ve kterém ho mimochodem budu mít vždy uchovaného :*